Moderátorka zpráv Monika Leová se narodila v Praze a od narození žila s matkou a prarodiči v Čechách. Vietnam navštívila třikrát a vietnamsky trochu rozumí, ale stydí se mluvit. Od října 2010 studuje na Fakultě informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické a v současné době pracuje na diplomové práci inženýrského oboru Statistika. V roce 2013 získala titul Blesk Česká Miss Earth a ve svém nabitém programu si našla čas i na čtenáře Sociálních novin.
Vy jste studentka Vysoké školy ekonomické, a přesto jste skončila u moderování zpráv, co vás nejvíce lákalo?
Moderace mi spadla čistě náhodou do klína, nikdy jsem neměla ambice stát se moderátorkou. Studuji statistiku, takže se spíš orientuju na čísla. Najednou jsem se měla učit psát články, mluvit, a vlastně celý ten chod zpravodajství, což bylo všechno úplně nové a to bylo mnohem obtížnější než samotná moderace. Jako velké plus ve zpravodajství vidím, že je tam minimum lidí, kteří vystudovali žurnalistiku. máme tam lidi z různých profesí, kterým jde psaní, takže se dali cestou zpravodajství.
Jaký máte postoj k českým médiim?
S médii mám kladný vztah, respektuji je, nicméně si myslím, že to některé bulvární časopisy rozpitvávají. Na druhou stranu jsme trošku závistivý národ a nebaví nás číst, jak jsou lidé „sluníčkový,“ takže je to pochopitelné. Samotný showbyznys je hodně zkreslující, a lidé často věří tomu, co je napsáno, než aby si udělali vlastní úsudek. Sama jsem se několikrát přesvědčila, že pointa článku byla úplně jiná než skutečnost.
Pokud máte chvilku času na sebe, čemu se ráda věnujete?
Protože dělám moderaci a modeling, musím se udržovat ve formě cvičením. Víceméně každý den se pohybuji a o víkendu tančím se svoji vlastní taneční skupinou, kterou vedu asi deset let. Dohromady tancuju asi sedmnáct let. Hlavně se snažím věnovat osobnímu rozvoji, čtu knihy, studuji, hraji na kytaru, je toho opravdu hodně. Každý rok si dávám předsevzetí, letos je to vietnamština. Já sice rozumím, ale bojím se mluvit.
Vím, že ráda lyžujete, byla jste i letos v zimě na horách?
Byla jsem letos dvakrát. Jednou na začátku zimy v Tatrách na Slovensku otvírat sezonu a podruhé jsem se jedno dopoledne sbalila a jeli jsme do Říček. Na víc bohužel nebyl čas a ani počasí. Chtěla jsem se dostat do Alp, nevyšlo to, tak snad příští rok až nebude škola.
Od finále Miss uplynuly čtyři roky, v čem vám soutěž pomohla, když se ohlédnete zpět?
Zajistila mi práci ve zpravodajství. Na základě Miss si mě všimli, takže toho si vážím. Otevřelo mi to dveře k mnoha zajímavým lidem, dostala jsem se díky tomu na různé akce, mám super kamarádky, dneska máme dokonce i „missí sraz“, takže se jdeme s holkama trošku pobavit.
Věnujete se i charitě?
V loňském roce jsem nafotila kalendář. Spolupracovala jsem s jízdní policií Praha a Handicap centrum Srdce. Jsou tam lidé s Downovým syndromem, co mají chráněné dílny. Vybralo se 270 000 Kč, 20 tisíc věnovali mé nevlastní sestře do Vietnamu, která má Downův syndrom také. Podporuji ještě nosorožce, jsem ambasadorkou nosorožců v České republice. Snažím se oslovovat vietnamskou komunitu, aby nekupovali rohovinu, protože stále věří, že má léčebný účinek. Naštěstí nová generace na to nevěří
Nedávno jste byla v soutěži Pevnost Boyard, co tam pro vás bylo nejtěžší?
Nejtěžší to bylo ještě před tím,, než jsme vůbec začali soutěžit. Byla jsem strašně nervózní, opravdu se bojím tmy, jsem klaustrofobická, tak jsem měla strach, jak moje tělo bude reagovat. Může se dostat do šoku, třeba z pavouků mám respekt. Naštěstí jsem vše ustála.
Děkujeme za rozhovor, budeme se těšit na možnou další spolupráci a přejeme mnoho úspěchů do dalšího osobního i profesního života.
I já přeji, aby se Sociálním novinám dařilo a přeji Vašim čtenářům mnoho úspěchů a hlavně zdraví.
(jas, jr)
Napište komentář