Problematika nákupu elektroniky nevidomých a slabozrakých

Jmenuji se Tereza a Oldřich Ježkovi. Tereza je slabozraká. Oldřich je nevidomý. Jednoho dne se po domluvě přes facebook s naším slabozrakým kamarádem vydali do galerie v Brně. V jednom obchodním řetězci  xxxxx se Tereza rozhodla vybrat mp3 přehrávač pro svého manžela Oldu.  V obchodě zjistili, že na prodejně nemají žádný předváděcí kus. „Když se náš kamarád ptal prodavače, zda si může Olda přehrávač osahat, řekli mu nevybíravým způsobem, že to nelze z hygienických důvodů dané zákonem. Mezi regály tvrzení nikde  psané nebylo. Bylo nám to divné. Proto se po příchodu domů se manžel informoval telefonicky na spotřebitelské poradně, aby zjistil, zda je nějaký zákon, který zakazuje zboží si vyzkoušet tedy v jeho případě osahat.

Manželovi  řekli, že žádný takový zákon neexistuje.“ Pracovník poradny byl tak ochotný, že tyto informace našel. Respektive znění dvou zákonů konkrétně Občanského zákoníku a zákona o ochraně spotřebitele. Podle  citací paragrafů, je prodavač je povinen zboží předvést. Informace poradny poslal emailem paní Ježkové. Zároveň sdělil, že pokud se taková situace bude opakovat, mají si  ty paragrafy vytisknout a ukázat před prodavači. Pokud toto nezabere, pohrozit českou obchodní inspekcí a následně zavolat na číslo české obchodní inspekce s nahlášením situace. „Do prodejny jsme šly po druhé s kámoškou koupit sluchátka, a i když nebyly vystavené, ale pouze v krabičce pracovník byl ochotný je rozbalit, dát je nám možnost si je osahat a vyzkoušet.“

Líbily se nám, tak jsme je koupily i prodavačka byla velice ochotná. Nakonec nebylo potřeba využít vytisknutých paragrafů, jak jsme uvedli výše a ani volat na obchodní inspekci kamarádovi se, kterým jsme tam byli minule a nechtěl tomu ani věřit. Takže, jak vidíme, minulé problémy způsobila  pouze neochota pracovníka.

archiv Oldřicha a Terezy Ježkových

(jr, jas)

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*